Realita:
Hned za kempem nás čekaly nepříjemně se zvedající serpentýny, na kterých jsem trpěl hlavně já, bezmotorový. Zámečky na začátku trasy byly spíše zklamáním, polorozpadlé budovy sloužící k úplně jiným účelům, než kdysi. Až Lázeň vypadala celkem obstojně, ale byli jsme rychle vyhoštěni, jelikož se jedná o soukromý pozemek/majetek. Až vodní hrad Švihov nás vysloveně potěšil a uspokojil naši touhu po dobách rytířů. Cesta poté celkem svižně ubíhala, až jsme dojeli na okraj Sušic, odkud to bylo podél řeky až do vodáckého kempu v Dobršíně. Tento kemp nám splnil zároveň bobříka odvahy, protože šlo v podstatě o volné prostranství vedle cyklostezky. Sprchy a záchod tam ale byly, základní minimum tedy splněno. Správce – na zavolání – je příjemný starší pán, ochotný nám otevřít na chvíli i kiosek – tudíž jsme zvládli doplnit i tekutiny.